Rozhovor s Danem Mužátkem

Pozvání k rozhovoru přijal současný kapitán Kobylek Dan Mužátko. Kromě tradičních otázek se popasoval také s otázkami, které položil minulý absolvent rozhovoru, Josef Fejfar. Rozhovor byl ve Zpravodaji k zápasu s Tuchorazí.

Kde jsi s fotbalem začínal a kdy? Kde všude si hrál a jak na jednotlivé štace vzpomínáš?

Začal sem v Dynamu Horní Bučice, asi tak v šesti-sedmi letech, už ani nepamatuji. V dynamu jsem vydržel až do devatenácti let, kdy jsem ukončil vojnu. Za dynamo jsem hrál okresní soutěže, jak žákovské, dorostenecké tak i muže. Na toto období vzpomínám velice dobře, v té době to bylo trošku jinak než teď (měli jsme jen fotbal). Další mojí štací byl sokol Paběnice, kde jsem hrál krajskou soutěž, což pro mě byla další výzva a další zkušenosti. Tam jsem poznal také trošku jiný přístup. Byla tam super parta, která přijala a podržela každého, kdo tam přišel nový. Další štací byl Zenit Čáslav, tam jsem byl jen půl roku a spíše jsem zahříval lavičku, ale i tam sem nabral nějaké nové zkušenosti. Hlavně tréninkové, což sem předtím moc nezažil. Mojí poslední štací je Bílé Podolí.

Jak dlouho hraješ za Bílé Podolí? Proč si sem přestoupil?

Do Bílého Podolí jsem přestoupil, protože jsem se přestěhoval zpět do Výčap. V Paběnicích se podmínky trochu změnily a já si řekl, že bude dobré změnit prostředí. Postupem času přišla nabídka z Bílého Podolí od Radka Tomana a už jsem tady třetím rokem.

Diváci Tě znají jako nekompromisního obránce. Hrál si vždy v obraně, nebo i jinde?

V žácích a dorostu jsem hrál záložníka nebo útočníka, ale v mužích jsem dostal post stopera a už mi to zůstalo. Jinak nejlepší post jsem měl v Paběnicích. To jsem asi půl roku hrál volného hráče, což znamenalo hrát si, co jsem chtěl a pohybovat se po celém hřišti, jak jsem chtěl. Prostě post, který by si každý fotbalista přál.

Přejděme do současnosti. Kobylky jsou zachráněné, čekal jsi, že to bude takhle brzy? Kdo si myslíš, že postoupí a kdo sestoupí?

Že soutěž zachráníme, to jsem věděl, ale tak brzo jsem to nečekal. Je vidět, že byla zřejmě dobrá zimní příprava a všechno sedlo tak jak mělo (kluci makaj a baví je to) Jako jistého postupujícího vidím Ostrou a jako sestupujícího asi Brandýs, i z důvodu kontumací.

V Brandýse jsi dal krásný gól s trestného kopu. Myslíš, že tě teď spoluhráči pustí ke standartám častěji, nebo to byla spíš náhoda? Dal si už někdy takový gól? A co povíš k oslavě ála tučňák, byla to nacvičená akce, nebo spontánní?

Já nevím, jestli mě k tomu pustí oni, spíš bych řekl, jestli je k tomu pustím já :-) Ale jelikož jsem už nějaké trestné kopy od toho gólu kopal a gól nedal, tak je k tomu asi zase pustím. Co se týče toho, jestli to byla náhoda, tak vzhledem k tomu, že jsem nějaký gól s trestňáku dal, tak asi ne. Ale počítám se spíše mezi ty sváteční střelce. Oslava byla spontánní, jelikož ten zápas byl trošku heclej a my se dostali do hry.

Přesto Tě brácha o den později překonal a dal dva góly, kterými zařídil Paběnicím vítězství v Bílém Podolí 1:2. V Horních Bučicích jsi za béčko nastoupil, nelákalo Tě zahrát si proti Petrovi?

Mě láká hrát v každém zápase a je jedno, jestli tam je brácha nebo ne. V Horních Bučicích jsem dostal povolení od trenéra A týmu, že můžu na lavičku, ale proti Paběnicim mi to zakázal, protože byla před námi středeční dohrávka. Jinak bych se na hřiště určitě vecpal.

Jak ti jde trénování v Čáslavi? Hodláš se trénování dlouhodobě, nebo děláš jen synovi sparing-partnera?

Hodnocení jestli mi to jde, nebo ne bych nechal na někom jiném. Trénovat tam hodlám tak dlouho, dokud mě nevyhodí, ale jelikož jsou na klukách vidět velké pokroky a svou soutěž vedou, i když jsou o ročník mladší. Tak doufám, že se to tak rychle nestane. Samozřejmě, že jsem rád, že mám syna pod kontrolou a jde mu to, baví ho to a nějaké ty zkušenosti mu snad taky předám.

A ještě několik otázek od minulého respondenta Josefa Fejfara:

Jak se ti líbí hrát za Bíle Podolí z pohledu, že hrál dlouhá léta za Paběnice? Přece jen byla mezi oběma týmy velká rivalita.

Za Bílé Podolí mě hrát baví, je tady dobrá parta a hodně dobrých fotbalistů, i z těch mladších. Jen by si někteří měli srovnat hlavu a uvědomit si, že fotbal hrají, protože chtějí a ne že musí. Rivalita mezi Paběnicemi a Bílým Podolím možná byla, ale já vidím rivala v každém celku a je jedno za koho hraju.

Jaké máš oblíbené pití?

Moje oblíbené pití je Plzeňské dvanáctistupňové, slivovice, Kofola a kafe (turek) - prostě samé dobré pití pro sportovce :-)

Netáhne Tě to více dopředu, když hraješ obránce?

Dopředu mě to samozřejmě táhne - koho ne? Jelikož už mám nějaké ty roky, tak obrana stačí, tam se nemusí tolik běhat a já už jsem taky trošku línej.

Děkujeme za rozhovor, ať se daří!