Rozhovor s Lukášem Tomanem

Nejprve tradiční otázka. Jak jsi spokojený s dosavadním průběhem sezóny?

Myslím, že po odehraných 5 kolech a získaných 7 bodech může převládat spokojenost, i když vždycky může být líp.

Předpokládám, že Tvé fotbalové začátky byly vedeny bráchou Radkem. V kolika letech jsi začal?

S fotbalem jsem začal asi v roce 1987 tady v Bílém Podolí. V místním Družstevníku už čutali moji dva starší bráchové, takže o sportovní kariéře bylo rozhodnuto.

V minulém Zpravodaji vzpomínal Míra Šálený na úspěšná léta podolských mládežnických celků. Jak na tuto dobu vzpomínáš Ty? Hrál jsi jenom za Bílé Podolí nebo i jinde?

Celá moje fotbalová kariéra je spojená s podolským klubem. Vzpomínek jsou spousty - za žáky se nám podařilo vyhrát Přeborníka okresu a to samé i v dorostu. S áčkem jsme jednu sezonu dokonce sahali na postup do I.A třídy, ale posledním utkáním, které jsme prohráli, naše zatím nejlepší sezóna skončila 2. místem.

Co se týká současných hráčů, se kterými jsem hrál v žákovských a dorosteneckých letech tak už je to jen Míra Šálený a Ondra Vávra. A na co rád vzpomínám? Na výbornou patru, která vždycky zdobila a zdobí podolský fotbal, a kterou nám může závidět leckteré mužstvo.

Kde se Ti hraje nejlépe? Hrál jsi někdy jinde než v obraně?

Posty jsem vystřídal za celou kariéru (možná kromě brankáře) snad všechny. Samozřejmě, že bych se někdy rád posunul z obrany a zavzpomínal na dorostenecká léta, kdy jsem nastupoval v záloze a jednu půlsezonu dokonce i v útoku (kde se mi střelecky dařilo), ale asi mi do konce kariéry zůstane post obranáře.

Moc branek jsi ve své kariéře nedal, ale když už, tak to stálo za to. Popiš nám nejhezčí gól a zatím nejdůležitější.

Je to tak, moc gólů jsem nedal (i když v žácích a v dorostu tam čas od času něco spadlo), ale od chlapů jsem se z obrany nedostal, tak i příležitosti ke vstřelení bylo míň a míň. Věřím, že ty nejhezčí a nejdůležitější teprve přijdou, i když času už moc nezbývá.

V paměti mi utkvěly 2 góly, a to v utkání s Miřeticemi (ve Vlašimi na umělé trávě), kdy po našem zahraném rohu soupeř odvrátil balon pár metrů za vápno a já ho napálil levačkou do brány (myslím, že to bylo na 2:2 a my pak vyhráli 3:2). Druhý gól padl v zápase s Velimí B, kdy se jednalo o poslední utkání podzimu. Do rána napadl sníh a byla to spíš kopaná než fotbal. Opět se jednalo o odražený míč ze standardky a já, zase levačkou, ho poslal do branky.

Odkud pochází Tvá přezdívka Šéma?

Myslím, že se jedná o zkomoleninu "jména" Šemík, kterým volali kamarádi na nejstaršího bráchu Radka. No a aby mě odlišili (a na hřišti neběhalo Šemíků víc), tak mi začali říkat Šémo.

Když slyšíme z kabiny vítězný pokřik, tak ho předříkáváš Ty. Jak ses dostal k tomuto řemeslu?

Sám nevím. Asi jsem s tím jednou začal a táhne se to se mnou doposud.

Areál v Bílém Podolí pomalu, ale jistě vzkvétá. Máš nějaký návrh na modernizaci nebo změnu čehokoli?

Návrhů a změn by měl každý určitě spoustu - tribunu pro diváky, perfektní trávník (i když ten současný je za poslední léta díky Járovi a Lubovi Štočkovým nejlepší), zázemí pro hráče atd., atd. Ale je potřeba všechno brát reálně, protože peníze nerostou na stromech a v takových klubech jako je ten náš, je to běh na delší trať. Ale věřím, že se současným vedením jsou to sny realizovatelné.

V současné době bydlíš ve Vrdech, neplánuješ nějaký puč podobně jako brankář Aleš Beran?

Nikdy se nemá říkat nikdy, ale nepředpokládám, že by k něčemu takovému mělo dojít. U Aleše to bylo jiné, má ve Vrdech spoustu kamarádů a taky tam fotbalem začínal. Můj "fotbalový" domov je tady, v FC BP.