Rozhovor s Radkem Tomanem

Do posledního letošního Zpravodaje, který diváci dostali u vstupu na zápas proti Poříčí nad Sázavou, poskytl rozhovor Radek Toman - dlouholetá opora áčka, nyní béčka, trenér čáslavských žáků a bývalý trenér podolského áčka.

Tradičně začněme historií. Kde a kdy jsi s fotbalem začínal, kde všude jsi hrál? Na jakém postu?

S fotbalem jsem začínal v Bílem Podolí asi v roce 1982 pod vedením p. Šimonky, p. Ďoubala, p. J. Štočka nejst., p. M. Šmída, ale to už je hodně dávno. Kromě Bílého Podolí jsem hrál ještě v Kutné Hoře, to bylo na vojně. Ve své kariéře jsem vyzkoušel snad všechny posty včetně gólmanského, to v žácích.

Máš syna, který hraje fotbal - to kvůli němu jsi začal trénovat? Kdy to bylo a kdy jste přestoupili do Čáslavi? Jaké máte společné úspěchy?

Mám syna Radka, ano - moje trenérská štace začala právě kvůli němu. V roce 2005-2007 jsme společně s P. Hájkem a J. Šnáblem vedli podolskou přípravku. Potom jsem dostal nabídku od M. Rumpliho jít trénovat žáky do Kutné Hory (2007-2009) a poté mi Vašek Vondra nabídl jestli bych pomohl M. Miklušičákovi a R. Dobrému u žáků v FK Čáslav (2009 až doposud), kde v současnosti hrajeme žákovskou ligu. Už jen to, že to Radek dotáhl až sem je super, jsem na něj pyšnej.

Minulou sezónu jsi trénoval podolské áčko. Chtěl bys v budoucnu trénovat dospělé, nebo zůstaneš u mládeže? V čem je největší rozdíl?

V loňské sezóně jsem trénoval i podolské áčko společně s V. Myslivcem a zatím nevím, jestli bych v budoucnu chtěl trénovat dospělé. Určitě ještě minimálně v dorosteneckém věku bych chtěl trénovat Radka, pokud ho to bude bavit, potom se uvidí. Rozdíl mezi dospělými a žáky - adrenalin vítězství, porážek je všude stejný, ale u žáků je ta práce odlišná v tom, že to kluci „žerou“ daleko víc, jsou na startovní čáře své kariéry, „nezkažený“ a je radost vidět jak rostou, fotbalově se vyvíjejí - to trénování pro ně má smysl a baví je to. To co oni ve svém věku mají, zažijí, to z nás v naší době neměl nikdo a všem bych to moc přál.

Za béčko jsi dal v této sezóně zatím 15 branek, dal jsi jich tolik v jedné sezóně i dříve? Čím si vysvětluješ dobrou střeleckou potenci? Může to být vyzrálostí (věkem)?

No, momentálně se mi na stará kolena střelecky daří, jen škoda, že to nebylo tak před deseti - patnácti lety :-) Ale vážně, já nikdy žádný střelec nebyl, spíš spalovač - samozřejmě, že jsem taky dával góly v žácích, v dorostu (tam asi nejvíc), potom i za dospělé, ale tak jako letos asi nikdy. Góly jsou vždy výsledkem hry celého mužstva, bez toho by je nikdy nikdo nedal a je jedno, kdo je vstřelí, vždy jde přeci o vítězství mužstva.

Jak se Ti hraje ve středu zálohy s Bohoušem Švábem? Jak máte rozdělené role?

S Bohoušem jsme se toho něco nahráli a zažili. Samozřejmě se mi s ním hraje výborně je to „Pan fotbalista“ a doufám, že si ještě nějaký ten pátek spolu zahrajeme. V této sezóně je to můj dvorní nahrávač a já se mu to občas snažím vrátit.

Jste tři bratři Tomanovi, ale fotbal hraješ jen Ty a Lukáš, Láďa fotbal nehrál? Sešli jste se někdy v mistrovském zápase všichni tři?

Láďa hrál v Podolí do dorostu, pak odešel na internát a do Prahy a s fotbalem dá se říct skončil. Já si s ním zahrál společně v žácích, pak chvíli i v dorostu. Lukáš s Láďou spolu hráli také v dorostu. S Lukášem jsem hrál naposledy minulou neděli ve Vlkanči. Všichni tři jsme si ale za Bílé Podolí v mistráku nezahráli. Třeba si společně ještě někdy zahrajeme za starý pány.

Mohl bys připomenout sezónu 2003/2004, kdy Bílé Podolí do posledního kola bojovalo o postup do I.A třídy? Od té doby se podobná sezóna neopakovala, spíše jsme měli několikrát (i letos) starosti se záchranou. Čím si to vysvětluješ?

„Postupová sezóna“ do I.A třídy - to je bohužel asi nejsmutnější, ale zároveň nejslavnější období podolské kopané. Tenkrát dával mužstvo několik roků dohromady trenér V. Myslivec za pomoci výboru J. Štočka nejst., F. Nejedla, J. Teplého a myslím, že se mu povedlo dát do kupy skvělou partu kluků, kterou to abnormálně bavilo a kteří pro fotbal udělali maximum - výsledkem nebyl jen boj o postup, který jsme si nakonec prohráli sami, nebo semifinále krajského poháru, kdy jsme měli krůček od finále na Strahově, ale další dvě nebo tři sezóny, ve kterých jsme se umisťovali vysoko v tabulce B třídy. Super to bylo nejen fotbalově, ale i lidsky. Rád na to období vzpomínám a doufám, že se to vše do Podolí vrátí třeba za dva, tři roky až si to tady Bohouš s P. Heřmánkem porovnají k obrazu svému.